Na havajském ostrově Maui je muzeum cukru. Hned vedle stojí cukrovar a okolo rostou lány cukrové třtiny. V muzeu zjistíte, jak se třtina na ostrově zabydlela a jak neuvěřitelně ovlivní jedna dominantní plodina místo, kde roste – a to i kulturně. Přesto si ve vedlejší kavárně osladíte kávu cukrem, který urazil tisíce mil.
Cukrovar na Maui totiž zpracuje třtinu jen do fáze surového cukru. Ten se převáží do rafinérky poblíž San Francisca, kde ho přetvoří na bílý cukr, základ to amerického jídelníčku. Jeho cesta tady ale nekončí. Bílý cukr se ještě převáží přes celý kontinent do New Yorku, kde se balí do malých sáčků, ve kterých se distribuuje po celé zemi, včetně Havaje.
Takže bez nadsázky platí, že cukr, který máte na stole v havajské kavárně, uletěl deset tisíc mil. A není v tom žádnou výjimkou. Potraviny všeobecně dost cestují. Z místa, kde se pěstují do místa, kde se zpracovávají, pak někam, kde se balí a pak na export. Podle jedné zprávy z roku 1996 dovezla Velká Británie 114 000 tun mléka. Důvodem ovšem nebylo, že by sama žádné neprodukovala. Paradoxně ten samý rok 119 000 tun mléka vyvezla. Dává to nějaký smysl?
Dnes už necestují jen tropické plodiny jako je cukr, káva, čaj, čokoláda nebo banány, ale i plodiny, které se dřív pěstovaly v místě, na zahrádkách a malých farmách. Jablko dovezené do Kalifornie z Nového Zélandu je ve finále levnější než to, co vyroste v Sebastopolu, hodinku od San Francisca. Jenže nejsou jen okamžité náklady. Vyplatí se to i z dlouhodobého hlediska?
Podle odhadů urazí průměrné americké jídlo 1500 mil z farmy na talíř. Což je problém hned z několika důvodů:
Doprava potravin spotřebovává velké množství pohonných hmot. Odhaduje se, že na jednu kalorii snězenou je potřeba deset kalorií energie z pohonných hmot. Doprava také generuje emise. Některé dopravní prostředky víc, některé méně. Letecká doprava produkuje 50krát víc CO2 než lodní. Ale lodní doprava je pomalá a čerstvé jídlo nevydrží. Takže létá a znečišťuje ovzduší.
Aby se potraviny na dlouhé cestě nezkazily, sklízejí se nezralé a dozrávají vlivem plynu při transportu, nebo se nakládají či jinak konzervují. Zároveň vědci stále pracují na genetických modifikacích, jejichž výsledkem by byly potraviny s dlouhou trvanlivostí a nekazivé.
Kdo při nakupování přemýšlí, měl by si většinou svého košíku naplnit místní produkcí a všechno, co létá nebo jinak cestuje z velké dálky, používat jen jako doplněk.